Objekt je nádražní budova postavená v letech 1843 – 45 od Antonína Jünglinga. Nejstarší nádraží na území historické Prahy vzniklo jako konečná stanice Olomoucko - pražké dráhy a Pražsko – drážďanské dráhy.
V září 1844 byly vykoupeny pozemky, v listopadu započaly práce a 20 .8. 1845 byl zahájen provoz.
V roce 1995 byly obnoveny exteriéry se snahou o rehabilitaci původního řešení.
Původní rozsah areálu vnitřního nádraží tvořily dvě budovy pro cestující, dvouvěžová třípodlažní odjezdová při Hybernské ulici s pokladnovou halou a příjezdová na rohu Havlíčkovy ulice a ulice Na Florenci s malou, skleněným stropem krytou dvoranou uprostřed. Spojení mezi nimi obstarávala přízemní sloupová spojovací chodba, rozšířená na konci nástupišť.
Dominantou dvorany je ochozový světlík, který je zasklený drátosklem. Podhled ochozu je proveden dřevěným podbitím, které dále navazuje na štukový vlys s plastickou výzdobou, která dále navazuje na štukovou výzdobu stěn, jejichž dominantou jsou na stěnách štukové pilastry se znakem drah s okřídleným kolem.
Další dominantou jsou nosné pískovcové sloupy a štukové stropy v prostorách průchodů. Stropy jsou s mírným valeným fabionem s ukončením štukové římsy.
Prováděné práce: Štuková výzdoba dvorany