Objekt místodržitelského letohrádku je nemovitá kulturní památka, zapsaná v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek a je součástí městské památkové zóny.

Jde o samostatně stojící stavbu na okraji Královské obory v Praze 7 - Bubenči s bohatou historií.

Takzvaný místodržitelský letohrádek je součástí staré královské obory při Pražském hradu. V historických pramenech se uvádí v pozdních letech vlády Přemysla Otakara II stavba loveckého hrádku na okraji terénní terasy nad oborou analogická hrádku na Zbraslavi. Letohrádek vznikal v létech 1495 - 96.  Základním problémem nejstarší minulosti letohrádku doby Vladislavovy je jeho podoba. S jistotou existoval vnitřní kubus a také schodišťová věž. Předpokládá se, že od počátku byl zděný arkádový ochoz, který byl později nahrazen stávajícím ochozem z doby Rudolfa II nebo obezděn.Další stavební aktivity jsou doloženy po nástupu Rudolfa II. Úpravy z tohoto období navrhl a řídil královský stavitel Ulrico Aostalli. Letohrádek v Rudolfínské podobě přetrval další dvě staletí bez větších zásahů.
Z 2. pol. 17. stol. se dochovalo několik inventářů popisujících letohrádek a jeho výbavu. Podle těchto invebtářů se zdá, že ke konci 17. stol. byl letohrádek zanedbávánn a snad i považován za nemoderní. Za francouzské okupace 1741 -1742 byla zdevastována celá obora, avšak letohrádek byl patrně ušetřen.  Po válkách byly prostory obnovovány, avšak na objektech se šetřilo. Když se 12.8. 1792 konala v oboře slavnost u příežitosti korunovace Františka II., byla jen narychlo opravena fasáda.
Po té, co letohrádek chátral a byl označován dokonce za sýpku, se dočkal záchrany s počátkem 19. stol. za působení hr. Jana Rudolfa Chotka. Záchranné práce se protáhly na více než čtvrt století.
Od roku 1849 s reorganizací státní správy a zánikem hodnosti nejvyššího purkrabí převedl zemský výbor užívací právo formou individuálních pronájmů na české místodržitele a nejvyšší zemské úředníky.
V letech 1919-21 letohrádek užívá americká delegace spolku YMCA, v letech 1921 -28 zde byl internát Vyšší školy sociální péče.
Po roce 1948 byl objekt předán oddělení časopisů Národního muzea. 

Celková oprava fasád včetně repase oken byla provedena v roce 2014. Na ní navazovala oprava věže.

V rámci rekonstrukce fasád byl prováděn, zejména na západní a jižní fasádě, operativní průzkum a dokumentace nálezových situací. Nálezy renesančního členění malby byly v průběhu prací dokumentovány formou operativního průzkumu  a po zdokumentování a zafixování byly po dohodě se zástupci NPÚ ÚOP v hl. městě Praze opět zakryty.