Parcela nynějšího paláce byla zastavěna již ve středověku řadou měšťanských domů. Minimálně tři rozlehlé domy stály při Zámeckých schodech, dlaší skupina domů stála při Ostruhové (Nerudově ulici). V roce 1407 byly na místě budoucího paláce Pánů z Hradce doloženy dva měšťanské domy, které se postupně dostaly do šlechtických rukou (západní koupil roku 1530 Zdeněk Lev z Rožmitálu). Po velkém požáru Malé strany roku 1541 oba domy vyhořely a při následné obnově byly spojeny a přestavěny Jiřím Žabkou z Limberku. Objekt postupně střídal majitele a byl různě upravován. V roce 1706 byl poprvé zmíněn projekt od Jana Santiniho, jednoho z nejvýznamnějších českých barokních architektů. Podle jeho projektu stavbu prováděli Giovanni Antonio Lugaro a Bartolomero Scotti. Hrubá stavba byla dokončena roku 1721.

Palác byl od roku 1769 v majetku Thunů. Interiéry byly několikrát stavebně upravovány, nejvýrazněji v letech 1869-71 podle projektu Josefa Zítka za účasti malířů a sochařů Josefa Tulky, Františka Ženíška, Antonína Levého, Josefa Scheiwla a Josefa Trenkwalda.

Roku 1924 palác od Jaroslava Františka Thuna koupila italská vláda a zřídila zde velvylsanectví v Republice Československé, které v něm sídlí dosud.

Restaurování uliční fasády směrem do Nerudovy ulice. V průběhu obnovy fasády byly opraveny omítky, kamenné články, sochařská výzdoba, okna v exteriéru, mříže na oknech a vjezdová vrata.